Vocel, Jan Erazim
23. 8. 1803 – 16. 9. 1871
český básník, archeolog, kulturní historik a národní buditel. Jako čtrnáctiletý přichází do Prahy na piaristické gymnázium a v této době vznikají jeho literární prvotiny (Krvočíše, oslavná romance na Karla IV. a dále Truchlohra Harfa). Z Prahy odjíždí do Vídně, kde studuje filozofii a práva. Po absolutoriu se vrací do Prahy, kde se roku 1843 podílí na zřízení Sboru archeologického. Vědecký zájem o dějiny středověku, archeologii a historismus se odráží i v jeho literární tvorbě (Poslední Orebit, Přemyslovci). Byl jako první jmenován v r. 1850 mimořádným profesorem archeologie a dějin umění na pražské univerzitě, mj. v archeologii poprvé použil metodu chemické analýzy bronzových předmětů pro určení jejich stáří. Vrcholem jeho kariéry se stala dvousvazková práce Pravěk země české (1866, 1868). Spolu s Karlem V. Zapem r. 1854 začal vydávat odbornou revue Památky archeologické, které vychází až do současné doby.
J. E. Vocel byl častým hostem u Černínů v Chudenicích.