CHUDENICE A OKOLÍ : PEŠEK, JOSEF

Pešek, Josef

Generál šéf intendantstva Josef Pešek

     Josef Pešek se narodil dne 5. února 1884 v Chudenicích Josefovi a Anně Peškovým.

     Po absolvování měšťanské školy v Přešticích a ve Stodě vystudoval dvouletou obchodní školu v Mělníku, kterou ukončil 15. června 1889. Následně nastoupil jako jednoroční dobrovolník do 102 pěšího pluku c. a k. armády. Pak pracoval jako dělník u Elektonické akciové společnosti a 30. června 1907 se oženil s Annou Tichou z Prahy. Z manželství se narodili 3 děti.

     Přestože byl superarbitrací z armády 27. června 1912 propuštěn jako „služby zbraní neschopen“, byl 17. dubna 1915 okresním doplňkovým velitelstvím v Písku odveden. Narukoval na italskou frontu a zde byl 1. listopadu povýšen na podporučíka. O třináct dnů později byl v boji u S. Martina na Doberu (Marcoliny) zajat. Po pobytu v několika zajateckých táborech se přihlásil do československého zahraničního vojska a v únoru 1918 odešel s pracovními prapory na italskou frontu. Po složení zkoušky štábního důstojníka byl 30. září 1918 povýšen do hodnosti poručíka a stal se velitelem 6. roty II. praporu 32. čs. střeleckého pluku. Po boji u Doss´Alto byl jmenován velitelem úderné roty a 30. listopadu povýšen do hodnosti kapitána. Po návratu do vlasti se zúčastnil bojů na Slovensku, kde byl 28. února 1919 jmenován velitelem 32. střeleckého pluku v Rožnavě. Dne 1. března byl kapitán Pešek převelen na ministerstvo národní obrany jako referent 24. oddělení pro zásobování armády na Slovensku. Již 1. května byl však povýšen na majora a ustanoven zástupcem přednosty správního odboru ministerstva obrany.

     Do svazku československé armády jako důstojník z povolání v hodnosti majora byl přijat dne 24. prosince 1919. Ovládal tehdy kromě češtiny tři jazyky: němčinu, francouzštinu a italštinu. Přednostou správního odboru ministerstva obrany byl jmenován 1. října 1920 a krátce poté byl přeložen do kategorie důstojníků intendantstva. Téměř současně byl povýšen do hodnosti podplukovníka a o rok později do hodnosti plukovníka. Dne 28. června 1923 byl dekretem prezidenta republiky jmenován do hodnosti generála intendatstva V. hodnostní třídy.

     Důvody rychlého karierního postupu Josefa Peška shrnul asi nejlépe jeho kolega, generál Husák, charakterizující Peška takto: „Důstojník pevného charakteru, kterému s důvěrou možno svěřit provedení nejdelikátnějších a nejdůležitějších věcí“. Spokojeni dle všeho byli i dva ministři národní obrany. Ministr František Udržal si na svém podřízeném zejména cenil toho, že je „...velmi pilný, starostlivý a iniciativní pracovník...“, který „...vede správní odbor ministerstva národní obrany s výborným úspěchem“. Stejně tak i ministr Machník si chválil šéfa správního odboru: „Má obsáhlé vědomosti v oboru hospodářsko-správním i finančním, kterých dovede jako přednosta správního odboru MNO dobře uplatniti“.

     Generál Josef Pešek byl od července 1936 na zdravotní dovolené a k 1. lednu 1937 byl přeložen do výslužby jako „vojenské služby neschopen“. To mu však nebránilo, aby se za nacistické okupace nezapojil do odboje. Spolupracoval s Vladimírem Krajinou a v letech 1944-45 vedl odbojovou skupinu vyšších štábních důstojníků. V době květnové revoluce a pak až do 3. června 1945 konal činnou službu u III. odboru ministerstva obrany, nicméně pro svůj vysoký věk a zdravotní stav nebyl již reaktivován.

     Josef Pešek se dne 28. června 1947 podruhé oženil. Na farním úřadu Československé církve husitské v Milavčích pojal za choť Hermínu Holou.

     Problematice armády se pak věnoval i nadále v branné komisi národně-sociální strany, jejíž činnost pochopitelně neunikla pozornosti vojenského obranného zpravodajství, tehdy již pracující pro nastupující bolševickou moc. Po únorovém puči 1948 byl vystaven několika provokacím, ale ani jeho opatrnost nezabránila zatčení, k němuž došlo 19. dubna 1949.

     Generál Josef Pešek byl rozsudkem státního soudu z 5. srpna 1949 ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 4. května 1950 odsouzen pro vyzvědačství k trestu odnětí svobody na 12 let. K peněžitému trestu 50.000,-Kčs, k propadnutí majetku a ke ztrátě čestných práv občanských. Výnosem z 5. ledna 1951 byl vzhledem k odsouzení přeložen dnem 4. května 1950 do počtu mužstva jako vojín v záloze a zároveň bylo Vojenskému penzijnímu úřadu nařízeno zastavit další výplatu odpočivných platů od konce května 1950.

     Krátce po vynesení rozsudků byl vojín Josef Pešek převezen z borského „Kremlu“ do Leopoldova. Zde se stal vítaným terčem sadistických dozorců, po jejichž mučení zemřel na následky vyčerpání dne 16. května 1953. Na ten den vzpomínal později jeden z Peškových spoluvězňů, Josef Brodský: „To ráno zemřel na lůžku jeden z nás. Lékaři smekli vězeňské čepice a nahlas dýchal jenom sedlák, který vedle mne umíral již druhý den. Okolo čtvrté odpoledne byl i s ním konec. Plakal jsem celý večer, protože jsem věděl, že i mne vynesou brzy takhle v prostěradle...“.

     V obnoveném trestním řízení byl výše uvedený rozsudek zrušen a rozsudkem Nejvyššího soudu – vojenského kolegia, ze dne 17. února 1955 byl generál Pešek uznán vinným pokusem pomoci velezradě a byl mu uložen trest odnětí svobody na 6 roků a vysloveno propadnutí majetku a trest ztráty čestných práv občanských.

     Zvláštní senát Městského soudu v Praze zrušil dne 10. června 1970 v řízení dle zákona č. 82/1968 Sb. rozsudek Nejvyššího soudu a Josefa Peška zprostil původní obžaloby. Krajská prokuratura v Praze věc přezkoumala a s ohledem k úmrtí generála Peška věc odložila a stížnost na porušení zákona nepodala.

     David Klíma