CHUDENICE A OKOLÍ : SV. WOLFGANG U CHUDENIC - OD KOSTELA K ROZHLEDNĚ

Sv. Wolfgang u Chudenic - od kostela k rozhledně

Plán poustevny u sv. Wolfganga od F. M. Kaňky

Mědirytina od Fr. Raussera z r. 1770 s vyobrazením sv. Wolfganga a Chudenic rozdávaná poutníkům

Sv. Wolfgang uděluje obyvatelům Chudenictka požehnání na Führichově malbě z roku 1859

Projekt kostela sv. Wolfganga od F. M. Kaňky

"Šlépějová kaple sv. Wolfganga

Rozhledna  Bolfánek

Neoklasicistní oltář kaple sv. Wolfganga

Kámen s otisky nohou a berle sv. Wolfganga a hieroglyfem

Anděl posílá Humprechta  Czernina do kostela sv. Wolfganga (kolem r. 1730)

Rozhledna Bolfánek s hájovnou (bývalou poustevnou) od severu. Rytina z roku 1850

Puklina ve skále pod kaplí, kudy dle pověsti odešel ďábel

Původní "kolo štěstí" z 19. století používané o poutích u  sv. Wolfganga

Bývalá poustevna pod Bolfánkem

   Vrcholek kopce Žďár u Chudenic působí na každého, byť i jen minimálně vnímavého návštěvníka, až mystickým dojmem. Duchovnost místa je téměř hmatatelná. Jelikož máme zkušenost, že křesťanské (a před nimi i pohanské) svatyně vznikaly na posvátných místech předchozích kultur, můžeme snad předpokládat, že tomu tak bylo i zde. Na tuto otázku, vedenou i po starším, křesťanském předchůdci pozdější barokní svatyně, by mohl odpovědět především archeologický průzkum. Na straně druhé může zaznít otázka, proč máme vše vědět, proč nenechat některá tajemství spát pro poznání těmi, kdo je budou umět rozumově uchopit lépe než my dnes? Nezabředejme však do filozofie a podívejme se na historická fakta, která o tomto posvátném místě známe. 

   Pro tuto chvíli je jediným vodítkem k domněnce, že na místě dnešní rozhledny Bolfánek stávala církevní stavba již v 16. století (byla snad gotická?), závěť Heřmana prvního hraběte Czernina z Chudenic ze dne 15. června 1650. V tomto kšaftu (závěti) se mimo jiné dozvídáme: „Co se kostelíčka sv. Volfganga nad Chuděnicí na vrchu ležícím dotejče, připomenouti to sluší, kterak strejci mému Humprechtovi, bratru otce mého, tři dni před smrtí na Chuděnicích anděl Páně přede dnem se ukázal a smrt jeho zvěstujíce, aby k sv. Volfgangu šel, Pánu Bohu se modlil, jeho napomínal, což ihned tu hodinu vstavše přede dnem, syny a dcery své vzbudivše, přivzavše faráře Chuděnského, nahoru šli, v témž kostelíčku svatou mši slyšeli a Pánu Bohu se modlili, dolů zdráv jsou se navrátili a po některém dnu se roznemohl, a v Pánu Bohu svůj věk šťastně dokonal, odkazuji k témuž kostelíčku na věčný plat též jedno sto zlatejch, aby každoročně, an tu slavná pouť bejvá, jedna mše svatá za mne a za manželky mé čtena byla, aby Pán Bůh všemohoucí nás k zhotovení na cestu věčnosti také milosrdně tak napomenouti ráčil.1“ Víme tedy nejen to, že na vrchu Žďár stávala již před rokum 1600 církevní stavba, ale také, že se na tomto místě již tehdy konaly významné poutě. 

   Další zmínka o kostelu pochází z roku 1664, kdy si chudenický farář Jakub Satonius stěžoval, že i když věž u kostela sv. Wolfganga „pěkně z gruntu jest vystavěna, od spodku však není dosud dokonale obvržena“ (omítnuta). Následující zpráva je z roku 1666, kdy je kaple zapsána v Deskách zemských větších s poznámkou, že pod kaplí ve sluji tehdy ukazovali skalku, na které podle legendy odpočíval sv. Wolfgang, a že tehdy v té době byla kaple právě obnovena (opravena)2. 

   O kostelu sv. Wolfganga pak historické prameny mlčí až do roku 1724, kdy je architekt František Maxmilián Kaňka pověřen Františkem Josefem Czerninem, hrabětem z Chudenic, aby na vrchu Žďár vystavěl nový kostel. Kaňka navrhl vybudovat mohutný jednolodní chrám se zvonicí na západě a kněžištěm na východě. Zvonice byla zastřešenou cibulovou bání s lucernou. Loď chrámu byla zaklenutá cihlovou klenbou, presbytář byl plochostropý. Nad střechou kněžiště byla sanktusová věžička s cibulovou bání. V prvním patře zvonice byl do lodi otevřený kůr s varhany. Chrám měl tři oltáře. Donátorem hlavního oltáře, zasvěceného sv. Wolfgangovi, byl hrabě František Josef, donátorkou bočních oltářů, sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava (?) byla jeho choť, Isabella Marie, rozená komtesa z Merode – Westerloo. 

   Hlavní vstup do chrámu byl zřejmě ze západu pod kůrem ve věži. Od vchodu na jihu, k dnešnímu zámku Lázeň, který tehdy ještě nestál, se dalo sejít po schodech k léčivému prameni, nad nímž nechal hrabě František Josef vystavět pramennou kapli. To je však jiná historie. Každopádně bylo schodiště značně rozměrné, jak napovídají jeho relikty, v terénu stále ještě dobře patrné. Součástí kostela byla i tzv. šlépějová kaple se skaliskem, na němž je patrný údajný otisk nohy sv. Wolfganga a jeho biskupské berly. Rovněž je ve skále vyrytý pohanský, snad keltský, pentagram. 

   Kostel byl v základu vystavěn do roku 1726, nicméně dokončen byl až v roce 1729. Výzdoba se protáhla do roku 1731. Z historických pramenů víme, že např. v roce 1729 dostal klatovský sochař Martin Jelínek (Gelinek) zaplaceno 123 zl. za dodání kazatelny. Dne 5. ledna 1730 upozornil tehdejší hejtman panství Ondřej Brettschneider vrchnost, že do chrámu je třeba ještě pořídit varhany a zvony. Ještě v roce 1731 dostal již zmiňovaný sochař Jelínek zaplaceno za zhotovení postranního oltáře sv. Jana Nepomuckého. 

   Chrám byl hojně navštěvován poutníky a poutě konané 21. října, byly natolik oblíbené, že bylo nutné vypomáhat faráři. O pomoc se staral poustevník, přičemž zprávu o jednom z nich, snad dokonce prvním Jiřím Benediktu Linkovi máme již z roku 1721, tedy ještě z doby před výstavbou Kaňkova chrámu. Hrabě František Josef chtěl mít poustevnu přímo pod kostelem a proto nařídil postavit nové obydlí pro dva poustevníky. Autorem jejího projektu byl opět F. M. Kaňka. Poustevníci měli za úkol zvonit na zvony a o poutích vypomáhat knězi se zpovídáním. Stejně tak měli o svátcích a nedělích pomáhat ve farním kostele sv. Jana Křtitele v Chudenicích. Vikářská relace z roku 1770 nám o tehdejším poustevníkovi v Chudenicích říká: 

   „Prvým je Jan Adalbert Hilbert, žije v okrsku a panství chudenickém, národností Čech ze žateckého kraje z městečka Vroutku, stár 67 let. 

   Obývá poustevnu položenou u kaple svatého Wolfganga nad Chudenicemi, samoten, vzdálen od lidí. Slouží u výše zmíněné kaple, přitom též (vypomáhá) o nedělích a svátcích v chudenickém farním kostele. Poustevnický šat přijal v Plzni v kostele otců františkánů z rukou velebného pana kvardiána tehdy Samuela Emericha, roku 1741 dne 20. května, avšak svou poustevnu obývá jak bez povolení nejctihodnějšího a nejjasnějšího ordináře, tak nejctihodnější arcibiskupské konzistoře. Ročně dostává od nejurozenějšího panství czerninského čtyři strychy žita, tři čtvrti strychu pšenice, tolikéž hrachu a ječmene a jeden sud piva, ostatní si obstarává vlastní zahradnickou prací, v žádném případě nehledá svou obživu v žebrání. Obývá tuto poustevnu 36 let, vede příkladný život, místní duchovní správce proti němu ničeho nemá.3“ 

  Syn Františka Josefa Czernina, Prokop Vojtěch, nechal jetě ke kostelu přistavět kapli, jejíž zdivo vlastně obepnulo skalisko se stopou sv. Wolfganga a jeho berle. 

     Kostel sv. Wolfganga v Chudenicích sloužil poutníkům plných 60 let, když jej v plné slávě postihla roku 1786 osudová rána v podobě dekretu Josefa II. o zrušení některých kostelů a klášterů. Jeho zařízení bylo rozvezeno po kostelích czerninských panství, např. krásná, nedávo restaurovaná, socha sv. Wolfganga byla umístěna ve farním kostele v Chudenicích. Socha sv. Václava „sloužila“ ve stejnojmenné kapličce u Bažantnice a relikviář sv. Wolfganga dodnes příležitostně slouží   v Chudenicích. Miska na svěcenou vodu „kropenka“, byla dlouhá léta po rozebrání kostela uložena v panských stájích, až v roce 1941 použita jako součást památníku Josefa Dobrovského  na „Šmilovského cestě“. O osudech dalších předmětů, vyjma několika podstavců pod sochy, umístěných dnes ve Starém zámku v Chudenicích, toho zatím mnoho nevíme.